Hlavní obsah

Porvat se? S někým prásknete a může se stát malér. Hanzlíčková už na lopatky hází jen na žíněnce

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Tři roky čekala na velkou medaili, na to během své kariéry nebyla zvyklá. Není divu, že bronz na mistrovství Evropy v Bukurešti vlil Adéle Hanzlíčkové pořádnou dávku euforie. Nejen o ní vyprávěla nejlepší česká zápasnice v podcastu Mixzóna.

Mixzóna s českou zápasnicí Adélou Hanzlíčkovou.Video: Sport.cz

 
Článek

Už před čtrnácti lety si brněnská rodačka přivezla bronz z dorosteneckého mistrovství Evropy, další medaile přidávala v juniorkách, pak mezi 23letými a plynule přešla ve sběr cenných kovů mezi dospělými.

„Jenže v roce 2021 se ta šňůra přetrhla. Jednou přišla smolná prohra, pak jsem si vyhodila rameno. Už jsem potřebovala nějaký výsledek a byla z toho dost nervózní,“ přiznává. Výsledek se dostavil, když v boji o bronz dostala Rusku Chanum Velijevovou na lopatky.

Jedinou přemožitelkou 29leté Hanzlíčkové tak byla Turkyně Buse Tosunová. Neoblíbená soupeřka, a nejen pro to, že k titulu světové šampionky přidala teď i evropský titul.

V zápasnickém světě má pověst, že se uchyluje k ne zrovna fér praktikám. „Tahá za vlasy, fakt často,“ líčí Hanzlíčková. Sama to už několikrát pocítila na vlastní kštici. „Rozhodčí to nemá šanci moc vidět, protože se normálně držíme za hlavu… Jednou mě taky kousla, to jsem měla obtisk na zádech, to jsem mohla ukázat líp,“ vybavuje si.

Další „specialitou“ Tosunové je píchání prstem do oka. „Vloni na mistrovství světa mi to udělala asi třikrát. Teď jsem ji píchla já na mistrovství Evropy, říkala jsem si, že jsem jí to aspoň trochu vrátila, ale bylo to fakt omylem,“ dušuje se.

Zápas je zkrátka drsný sport, ve kterém není dobré ukázat jakoukoliv slabost. „Proto si nedávám tejpy, pokud to není úplně nutné. Někdo si je dává třeba schválně na druhou ruku, aby vám šli spíš po ní, ale mně se nechce moc fabulovat,“ přiznává nejlepší česká zápasnice.

Nejviditelnější důsledkem úpolových sportů jsou tzv. karfioly, tedy krevní hematomy v ušních boltcích. I Hanzlíčková si s nimi užila své. „Na pravém uchu jsem ho měla někdy v šestnácti a nechala si ho chirurgicky upravit, protože u holek to fakt nevypadá moc hezky,“ přiznává.

„Vloni se mi udělal i na druhém uchu. Je to nepříjemné, jak se tam nalije krev, musíte ji vytahovat a bolí to jako prase, když vám do toho někdo ťukne. Ale to už jsem si upravovat nenechala,“ líčí 29letá svěřenkyně Jana Žižky z pražského Olympu.

Do roku 2019 zápasila v kategorii do 63 kilogramů, pak se posunula do váhy omezené 68 kg. Na turnaje tak shazuje dva tři kilogramy. „Což je nic proti tomu, co jsem musela dřív,“ vybavuje si, jak se do velkých shozů pouštěla často na poslední chvíli.

„Trenéři ze mě měli vždycky radost… Mělo by se to dělat nějak s rozumem a teď už můžu přiznat, že mně se do toho fakt strašně nechtělo. Tak jsem to nechávala na poslední chvíli, což byla blbost,“ vzpomíná. K extrémním krokům jako některé soupeřky sáhnout ale nemusela.

Dolů jdou i vlasy

„Pamatuju si, jak jsem seděla v sauně, kde byla i holka z nejnižší kategorie. Ze mě lilo už dvacet minut a z ní ani kapka potu. Tak jí museli ostříhat vlasy,“ popisuje.

Hanzlíčková se dostala mezi evropskou elitu i přes hendikep, že v Česku se zápasu na vrcholové úrovni věnuje minimum žen. A tak manko musí dohánět se zahraničními soupeřkami nebo muži.

„Jenže ženský styl je trochu jiný a kluci jsou trochu gentlemani. Takže do mě nejdou tak prasácky jako ty holky a pak jsem na závodech trochu vykulená, že do mě jde někdo fakt tvrdě,“ líčí s úsměvem.

Kontaktu se nelekne

Mimo žíněnku ale své zápasnické schopnosti nepředvádí. Alespoň teď už ne… „Ženám, co dělají bojový sport, se stává, že je furt někdo hecuje, ať se porvou,“ popisuje.

A párkrát se vyhecovat nechala. „Ale už to dělat nebudu, je to strašně nebezpečný. Když s někým prásknete a není to na žíněnce, může se stát malér,“ uvědomuje si. „Takže už se do ničeho mimo žíněnku nepouštím,“ přiznává, že by naučené chvaty použila jen v sebeobraně,

„Kdyby na mě někdo skočil se zbraní, tak jsem v háji jako všichni ostatní. Ale minimálně bych měla výhodu v tom, že kdyby mě někdo chytl, tak se neleknu, protože jsem na kontakt zvyklá,“ ví.

Kudy pro ni vede cesta do olympijské Paříže? Bude na žíněnce pokračovat i do dalších her? A proč si myslí, že by se nehodila do MMA? O tom všem vyprávěla v podcastu Mixzóna.

Příběhy, postřehy a zážitky osobností z nekonečného světa sportu.

Pusťte si Mixzónu třeba na Podcasty.cz, Spotify nebo na Apple Podcasts.

Poslechněte si i naše další podcasty a pořady:

Epizody:

Reklama