Tělocvična je plná dětí. Většina má na sobě bílé karatistické úbory, některé z nich s černým logem a nápisem v azbuce. Společně mění pohyby a za zvuku krátkých pokřiků předvádějí různé postoje a cviky.
„Teď utvořme dvojice, v každé budou Češi a Ukrajina,“ velí Radoslav Januš, vedoucí instruktor valašskomeziříčské Akademie karate. Během chvilky se děti pomoci posunků a gest domluví a pokračují ve cvičení.
Přesun mladých sportovců z Ukrajiny zorganizovali vedoucí místních oddílů Radoslav Januš a Radek Kleibl.
„Jsou to naši kolegové, které známe z turnajů. Několikrát jsme na Ukrajině byli. Když se situace začala zhoršovat, přišli jsme s nabídkou, že děti vezmeme k nám,“ popisuje Januš.
Do Valašského Meziříčí dorazila skupina 26 dětí ve věku od tří do patnácti let a 13 maminek z měst Žitomir a Chmelnyckyj. Karatisté si je na slovenské hranice přijeli vyzvednout autobusem. To už měly ukrajinské děti s maminkami nejdramatičtější část cesty za sebou.
 |
„Den po odjezdu začalo bombardování jejich měst. Byl pro ně problém sehnat autobus, po cestě se pak museli vyhýbat místům, kde šlo o život,“ líčí Januš. „Malé děti to ještě úplně nevnímají. Maminky si po příjezdu pobrečely, přece jen tam nechaly své muže. Ale myslím, že se jejich rozpoložení zlepšuje,“ věří.
„Tady ve městě se mi líbí, doma na Ukrajině to takové není,“ svěřila se malá Anja, která si na Valašsku zvyká na dočasný nový domov. „Snažím se učit angličtinu, bude se mi hodit, až vyrostu,“ usměje se.
Právě tréninky tradičního karate jsou velkou psychologickou vzpruhou. „Karate je velmi důležitý edukační nástroj, u dětí rozvíjí spoustu oblastí. Důležitá je právě psychologie, děti jsou odolnější vůči stresovým situacím,“ podotkl. A pomáhá i fakt, že ukrajinské maminky s dětmi mají se svými českými hostiteli přátelské vazby z dřívějších turnajů.
O další zázemí a program se stará valašskomeziříčská radnice. Převezené rodiny bydlí v městské ubytovně, stravování mají zajištěno ve školní jídelně.
„Je úžasné, že se všechno podařilo zajistit tak rychle. Teď již mají vyřízená víza i žádosti na úřadu práce,“ informovala místostarostka Yvona Wojaczková.
Radnice chce zajistit nabídku volnočasových aktivit tak, aby měly děti vyžití dopoledne i odpoledne.
„Jsme domluvení s muzeem na bezplatných prohlídkách, zajištěno koupání v městském bazénu, klub deskových her Vrtule i knihovny mají připravený program,“ řekla Wojaczková. Zapojují se i školy, zatím formou adaptačních kurzů.
Momentálně se počítá s tím, že mladí karatisté s maminkami zůstanou na jeden měsíc. „Vnímají, že jsou tu přechodně a brzy se vrátí domů. Musíme ale řešit varianty, když se ten pobyt protáhne,“ konstatovala Wojaczková.
Nevěděli, kam jedou a co je čeká
S tím souhlasí i Pavel Bartoň, místostarosta Vsetína, kam dorazila druhá skupina. Jde o 26 rodičů s dětmi z oblastí Chmelnyckyj a Oděsa.
„Tradiční karatisté mají výbornou komunitu po celé Evropě a je skvělé, že si takto mohou vypomoct,“ pochválil Bartoň a vyzdvihl, jakým způsobem se do pomoci zapojily místní firmy i lidé.
Jedna společnost zařídila operativně ze svých kanceláří ubytovnu, ve spolupráci s dalšími firmami se ji podařilo vybavit a zařídit zázemí. Do Vsetína s karatisty dorazilo dalších třináct lidí, kteří našli útočiště ve volnočasovém středisku Alcedo.
„Celou záležitost řešíme trochu ‚mimo systém‘. Zatím vše financujeme, ale je to věc, kterou budeme muset prodiskutovat do budoucna,“ naznačil Bartoň.
Ukrajinci, kteří přijeli, jsou v relativně dobrém psychickém stavu. „Pořádně nevěděli, kam jedou a co je čeká, budou přemýšlet, jestli tu zůstanou, nebo se posunou někam dál,“ vysvětlil.
Obě města přijímají i řadu dalších uprchlíků. Jak dlouho budou zůstávat, nikdo netuší. „Teď jim chceme vytvořit co nejlepší atmosféru. Je to ale pochopitelně těžké. Dostanou se ke zprávám a vědí, že jejich města jsou pod útokem. Mají tam pořád své tatínky, rodiny, známé,“ řekl Bartoň s tím, že i z tohoto důvodu se radnice snaží zajistit odbornou pomoc psychologů.
